Mezi rozumem a šílenstvím
Cítí zvířata bolest nebo radost? A co rostliny? Hmyz, bakterie, kameny? Kde máme udělat dělicí čáru mezi těly, která něco cítí, a těly, která jsou jen živými (nebo mrtvými) stroji? Tato prastará otázka se vrací znovu a znovu v různých obměnách a pod různými názvy, globálně nikdy nevyřešená, a pokud snad někdy “vyřešená”, potom vždy […]
Přečtěte si více
Všechny fenomény světa můžeme klasifikovat dvěma druhy vysvětlení či motivace: příčinou a účelem. Pokud motiv úplně chybí (je neznámý), mluvíme o pseudomotivu zvaném náhoda. Se všemi třemi druhy vysvětlení se setkáváme na každém kroku a nejsme s to vyjádřit jeden pomocí jiného. Přesto jsou chápány jako NErovnocenné: Vládnoucí vědecké paradigma uznává příčinnost i nahodilost, ale […]
Přečtěte si víceKauzalita (příčinnost) je vztah určený časovou následností mezi dvojicemi jevů. Jev A je příčinou jevu B, když každému výskytu jevu B předchází výskyt jevu A. Ačkoli je kauzalita v obecném povědomí chápána jako “zákon vesmíru”, k formulování takového zákona a k jeho užitečné aplikaci máme ve skutečnosti velmi daleko. Pojďme se podívat na její problémy […]
Přečtěte si více
Jak už jsme psali, (kauzální) determinismus je mainstreamově mlčky chápán jako základní východisko vědy, navzdory různým silným zpochybněním. Věda se mezi řádky svých vzorců zkrátka nechce vzdát optimistické představy, že “všechny věci fungují přesně nějak”, ačkoli mnohdy “ještě nevíme jak”. Že svět má jasně definovaný mechanismus, který stačí odhalit, a staneme se jeho pány. Opačná […]
Přečtěte si více
V článku o svobodě jsme se dotkli relativity možného. Skutečně, málokterá věta v našich životech je vnímána s větší tolerancí k pravdivosti, než věta „je to možné“. Možnost se těžko vyvrací a málo znamená, protože se obvykle předpokládá. Obzvlášť zřetelně se předpokládá, pokud toho víme málo nebo nic. Nevím-li nic, možné je vše. To samo […]
Přečtěte si více“Svoboda je, že si můžu dělat, co chci”, bude asi první odpověď, která přijde člověku na mysl. A není v zásadě důvod takovou intuitivní definici odmítat. Nikdo s ní nemá problém, dokud nezačneme rozvíjet její politické nebo sociální implikace, které lze zhruba zobecnit touto otázkou: “Jak by to asi vypadalo, kdyby si tu každý dělal, […]
Přečtěte si víceSvoboda, zdánlivě tak jednoduchý pojem, a přesto vyvolávající tolik zmatku, tolik náchylný k manipulativním frázím a definicím. V tomto článku se věnujme populární větě, v minulosti i dodnes hojně citované v české politice, a totiž, že “svoboda s sebou nese odpovědnost za důsledky činů” . Co ta hláška vůbec má znamenat? A) Že když jsem […]
Přečtěte si více
Naše civilizace se vyznačuje třemi druhy nenápadného fetišismu: vědu si zredukovala na fyziku, umění si omezila na techniku, bohatství si přepočítala na peníze. Tak nám vznikli tři skrytí bohové, kteří ovládají naše životy. Skrytí jsou proto, že se jim nepřipisuje status bohů, ale uctíváni jsou až až. Proč se jim nepřipisuje status bohů? Protože jsou […]
Přečtěte si více
Jistý vědec 19. století jménem Clausius pozoroval svůj hrneček s kávou a vypočítal z toho konec vesmíru. Jeho postup byl zhruba takovýto: [1] V přírodě pozorujeme nevratné procesy (ohřívání studeného hrnečku a ochlazování horké kávy) Nevratné procesy v uzavřené soustavě vedou do stavu, kdy se už nic dalšího neděje (přesun tepla skončí ve chvíli, kdy […]
Přečtěte si více
Chápání věcí jako posvátných je projevem úžasu, úcty až pokory před jejich hloubkou, tajuplnou složitostí nebo magickou mocí. Kde je posvátno, tam je “nadpřirozeno”, a je to tedy právě otázka existence posvátna, co dělí lidi na dva tábory: ateisty, a ty druhé (“ezoteriky”, “mystiky”, “věřící”). Ateistům je vyčítán nedostatek úžasu, úcty nebo pokory. Naopak ateisté […]
Přečtěte si více