Mezi rozumem a šílenstvím
Jak už jsme psali, (kauzální) determinismus je mainstreamově mlčky chápán jako základní východisko vědy, navzdory různým silným zpochybněním. Věda se mezi řádky svých vzorců zkrátka nechce vzdát optimistické představy, že “všechny věci fungují přesně nějak”, ačkoli mnohdy “ještě nevíme jak”. Že svět má jasně definovaný mechanismus, který stačí odhalit, a staneme se jeho pány. Opačná […]
Přečtěte si více
“Vše je energie.” Tohle úsloví se už stalo nezpochybňovaným axiomem, jak pro materialisty, tak i pro konkurenční tábor “ezoteriků”. Okřídlené rčení, které všechny spojuje, všechno opodstatňuje. Co to ale vůbec znamená? Má každý na mysli totéž? Bezpochyby ne, když z něj lze vyvozovat velmi protichůdná tvrzení, od “všechno je hmota” přes “všechno je fyzika” až […]
Přečtěte si více
Emergence je relativně nový termín, popisující jistou obecnou vlastnost složitých systémů. Je to vlastnost vlastností. Pozorujeme ji, když z mnoha částí složíme celek, který má jiné vlastnosti, než by se dalo očekávat z vlastností samotných částí. Například voda se skládá z atomů vodíku a kyslíku, ale z vlastností těchto atomů jako takových nejsme schopni vyvodit, […]
Přečtěte si více
Jak známo, výsledky kvantové fyziky zasadily mechanistickému a deterministickému chápání světa citelnou ránu. Ačkoli fyzika je věda empirická a determinismus v klasické formě je teorie metafyzická, a tudíž jedna nemůže vyvrátit ani podpořit druhou, přesto se vzájemně ovlivňují v mentálních modelech lidí. Do jaké míry má tedy smysl brát determinismus vážně, bereme-li vážně kvantovou mechaniku, […]
Přečtěte si víceČlověk se sám sobě jeví výjimečně inteligentním, výjimečně složitým. Je tento pocit výjimečnosti důsledkem náhody, nebo je zákonitý? Mohlo by se v nějaké alternativní historii Země vytvořit takové druhové složení, že člověk bude sám sebe skromně kreslit někde v půlce výšky evolučního stromu života? Může na Zemi nebo na cizí planetě existovat biosféra s živočišným […]
Přečtěte si víceVěda, podle implicitního koncensu, spatřuje lidskou výjimečnost v jakési blíže nespecifikované složitosti chování. Je to právě složitost chování, co se zdá tvořit hierarchii od (1) nehybných věcí jako kameny či kusy železa, přes (2a) uměle sestrojené mechanické stroje nebo (2b) přirozené systémy jako vodní víry a další samohybné živelné masy, které se zdají podléhat zákonům […]
Přečtěte si více