Emergence je relativně nový termín, popisující jistou obecnou vlastnost složitých systémů. Je to vlastnost vlastností. Pozorujeme ji, když z mnoha částí složíme celek, který má jiné vlastnosti, než by se dalo očekávat z vlastností samotných částí. Například voda se skládá z atomů vodíku a kyslíku, ale z vlastností těchto atomů jako takových nejsme schopni vyvodit, jak způsobují, že voda je mokrá. Mraveniště se skládá z mnoha mravenců, ale z chování toho nebo onoho mravence nevysvětlíme, jaké složité vzorce chování vytvoří, pokud se jich sejdou tisíce. A nejzáhadnější případ emergence: Podle materialistického vidění světa naše inteligence a vědomí vzniká v mozku, čili činnost mozku způsobuje existenci vědomí. Nikdo však nevysvětlil, jak se to děje, jakým mechanismem mohou dvě tak pronikavě odlišné substance kauzálně působit jedna na druhou.

Poznamenejme, že ne vždy, když se spousta částí nahromadí do nějakého celku, dochází k emergenci. Např. hromaděním hlíny z vykopané jámy nevzniká prakticky nic víc než větší a větší halda hlíny. Emergence není pouhá kvantita – je to způsob, jak z kvantity vzniká nová kvalita. Když z hlíny vymodelujeme hrneček nebo sochu Buddhy, dochází ke specifické emergenci: kopice hlíny dostane novou funkci, která není “přítomna” v jednotlivých jejích zrníčkách.

Předestřít obecný jev emergence je jiný způsob, jak říci, že svět je složitý. Skrze emergenci se např. projevuje skutečnost, že nemáme jednu jedinou empirickou vědu – fyziku – nýbrž celé pyramidy dalších věd, jako třeba chemii, biologii, psychologii a sociologii, z nichž každá další popisuje jevy, jež v ní emergují z té předchozí. Samotná fyzika je díky emergenci rozdělena přinejmenším na dvě nesloučené teorie: kvantovou mechaniku a teorii relativity. Kdyby svět byl jednoduchý a emergence “neexistovala”, všechno dění světa by se dalo popsat, vysvětlit, předvídat, nahlížet a zakoušet čistě pomocí rovnic kvantové mechaniky, nebo snad nějakých ještě základnějších.

Emergence vs. redukce

Podstata toho jevu je zdrojem různých otázek. Položme si jednu, která patří mezi ústřední témata tohoto webu: existuje principiální způsob, jak vědu z vyšší úrovně zredukovat na vědu z nižší úrovně? Existují na nižší úrovni vždy takové vlastnosti, které jsou odpovědné za emergentní vlastnosti na vyšší úrovni? Nevíme o nich, ale z toho v zásadě nevyplývá, že neexistují nebo že je nemůžeme objevit. Fyzikální redukcionisté v jejich existenci věří a dokonce mnozí věří, že všechny redukce už jsou udělány. Fyzikální redukcionismus (fyzikalismus) vlastně spočívá v tvrzení, že svět je vpodstatě jednoduchý, jenom – jak dodávají ti méně fanatičtí – tu jednoduchost nejsme schopni nahlédnout. Emergence je podle nich iluzorním, psychologicky založeným jevem.

Zachovejme se, jako obvykle, podle dobré tradice radikálního empirismu, a odmítněme metafyzické spekulace, tedy úvahy týkající se “nejzazší reality”, “pravé skutečnosti”, “iluze vs. fundamentální pravdy” apod., které jsou nepoznatelné a nemají ve spojitosti s vědou smysl. Co můžeme z tohoto pohledu říci o redukcionistické větě “lidstvo vidí svět jako složitý, ale ve skutečnosti je jednoduchý”? V horším případě je to nesmyslná metafyzická spekulace vypovídající něco o “nejzazší skutečnosti”. V lepším případě je to pouhá víra, že existuje nějaká redukce věd vyšší úrovně na současnou fyziku. Je tato redukcionistická věta správnou aplikací Occamovy břitvy? Je to správná aplikace principů užitečného poznání? Nikoli, to je pouhá aplikace víry.

Ze současného stavu poznání nelze oprávněně vyvozovat existenci fyzikální redukce, ani její neexistenci. Snad jediné, co víme, je, že nic nevíme: Žádný konkrétní způsob redukce vyšších věd na ty základnější nám není znám. Obvyklým redukcionistickým argumentem je tvrzení, že “biologické jevy se chovají (jsou vypočítatelné) podle normálních fyzikálních zákonů, jen to není tak snadno poznat, protože jsou složitější“. To je argument silně iluzorní. Povšimněte si schématu “B je takové a takové, ale není to poznat, protože S”. Ještě jednodušeji: “P, přestože Q.” Můžeme to považovat za platné odůvodnění? Složitost věcí tu slouží jako vysvětlení, proč není vidět, že jsou čistě fyzikální, ale určitě nevysvětluje samotnou jejich údajnou fyzikálnost – kterážto zůstává pouhou vírou.

Myšlenka neredukovatelné emergence spočívá v tom, že zákonitosti chování věcí či systémů (především složitých systémů) jsou dány vztahem mezi jejich částmi. Pokud veškeré zákonitosti hledáme pouze v částech samotných, znamená to, že bezdůvodně ignorujeme informaci o vztazích mezi nimi, informaci o celku.