Mezi rozumem a šílenstvím
Cítí zvířata bolest nebo radost? A co rostliny? Hmyz, bakterie, kameny? Kde máme udělat dělicí čáru mezi těly, která něco cítí, a těly, která jsou jen živými (nebo mrtvými) stroji? Tato prastará otázka se vrací znovu a znovu v různých obměnách a pod různými názvy, globálně nikdy nevyřešená, a pokud snad někdy “vyřešená”, potom vždy […]
Přečtěte si víceKauzalita (příčinnost) je vztah určený časovou následností mezi dvojicemi jevů. Jev A je příčinou jevu B, když každému výskytu jevu B předchází výskyt jevu A. Ačkoli je kauzalita v obecném povědomí chápána jako “zákon vesmíru”, k formulování takového zákona a k jeho užitečné aplikaci máme ve skutečnosti velmi daleko. Pojďme se podívat na její problémy […]
Přečtěte si více
Jistý vědec 19. století jménem Clausius pozoroval svůj hrneček s kávou a vypočítal z toho konec vesmíru. Jeho postup byl zhruba takovýto: [1] V přírodě pozorujeme nevratné procesy (ohřívání studeného hrnečku a ochlazování horké kávy) Nevratné procesy v uzavřené soustavě vedou do stavu, kdy se už nic dalšího neděje (přesun tepla skončí ve chvíli, kdy […]
Přečtěte si více
Jak známo, výsledky kvantové fyziky zasadily mechanistickému a deterministickému chápání světa citelnou ránu. Ačkoli fyzika je věda empirická a determinismus v klasické formě je teorie metafyzická, a tudíž jedna nemůže vyvrátit ani podpořit druhou, přesto se vzájemně ovlivňují v mentálních modelech lidí. Do jaké míry má tedy smysl brát determinismus vážně, bereme-li vážně kvantovou mechaniku, […]
Přečtěte si více
Od časů, kdy jsme vesmír přestali vnímat jako celek věcí kolem nás a chápeme ho spíše jako samotný prostor, tato otázka nás znepokojuje. Jestli vesmír někde končí, tak co je za ním? Než se ale vůbec můžeme pokusit ji zodpovědět, je třeba si uvědomit, že slovo “vesmír” má nejméně dva významy: (1) metafyzický, jako souhrn […]
Přečtěte si víceVěda, podle implicitního koncensu, spatřuje lidskou výjimečnost v jakési blíže nespecifikované složitosti chování. Je to právě složitost chování, co se zdá tvořit hierarchii od (1) nehybných věcí jako kameny či kusy železa, přes (2a) uměle sestrojené mechanické stroje nebo (2b) přirozené systémy jako vodní víry a další samohybné živelné masy, které se zdají podléhat zákonům […]
Přečtěte si víceTendence vědců k metafyzickému realismu má své přirozené důvody. Vědec – a především vědec “základních” věd jako je fyzika nebo chemie – hledá jednoduché a přesné zákonitosti pro složité jevy, aby je mohl snadno vysvětlit a snadno předpovědět. Toho však nelze dosáhnout, pokud by věda měla subjektivní charakter, pokud by pozorované záviselo netriviálním způsobem na […]
Přečtěte si víceUž nejméně 2500 let nahlíží tzv. západní věda sama na sebe paradigmatem “jediné pravdy”. Podle něj existuje jen jediné správné poznání, jediný správný model reality – všechno ostatní je v různé míře omylem nebo iluzí. Na tomto paradigmatu – realismu – jsou postavena nejen dogmata monoteistických náboženství křesťanství a islámu, ale i moderní věda, v […]
Přečtěte si více