Svoboda, zdánlivě tak jednoduchý pojem, a přesto vyvolávající tolik zmatku, tolik náchylný k manipulativním frázím a definicím.

V tomto článku se věnujme populární větě, v minulosti i dodnes hojně citované v české politice, a totiž, že “svoboda s sebou nese odpovědnost za důsledky činů” .

Co ta hláška vůbec má znamenat?

A) Že když jsem svobodný, tak můžu být za svá rozhodnutí potrestán nebo odměněn? To zní spíše jako hrozba než jako definice. Dejme tomu, že mám dvě možnosti volby, jedna vede k odměně a druhá k trestu. Pokud budu potrestán, moje svoboda bude snížena. Pokud budu odměněn, je to proto, že jsem udělal něco, co chtěli mocní. Je to potom skutečná svoboda? Chtějí nám tedy politici naznačit, že čím větší svobodu máme, tím ji máme menší?

B) Nebo to snad znamená, že jsem tím svobodnější, čím lépe jsem schopen předvídat důsledky svého rozhodnutí? To je rovněž absurdní výklad. Vězeň není svobodný (přinejmenším co se týče pohybu), a přesto dokáže předvídat důsledky jakéhokoli rozhodnutí velmi dobře: ať udělá cokoli, zůstane ve vězení, dokud si neodsedí trest. Může sedět na místě, bušit na dveře nebo přemlouvat strážníky, všechno však vede k tomu, že zůstane ve vězení. Vězeň ví velmi dobře, co se stane. Přesto kupodivu není svobodný. A naopak, turista v neznámé krajině se může vydat jakýmkoli směrem. Netuší, co ho tam potká, a “přesto” je ve svém pohybu svobodný.

Odpovědnost očividně nemá se samotnou svobodou co dělat. To samozřejmě neznamená, že svobodný jedinec musí být naopak nezodpovědný. Znamená to prostě, že odpovědnost nebo nezodpovědnost je k jeho svobodě irelevantní. Je to jen přívěšek, který by snad někdo rád k tomuto pojmu nenápadně připojil.

Proč tedy toto absurdní tvrzení o “odpovědnosti ke svobodě” získalo popularitu? A jak vůbec vzniklo?

Povšimněme si především, že fráze o odpovědnosti se objevuje i v české wikipedii jako nedílná součást její definice: “Svoboda je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost.” Něco takového v anglické wikipedii chybí. Zatímco v češtině je toto spojení dvou pojmů zcela běžné a často diskutované, v anglické literatuře se téměř nevyskytuje.

Nesmrdí tady politika?
Baže smrdí.

Pokud je mi známo, nejhlubší kořen této podivné definice vězí ve filozofii Benedikta Spinozy. Spinoza byl přesvědčeným deterministou a zároveň deistou. Podle jeho názoru je nejmocnější a nejsvobodnější bytostí Bůh, který je zároveň vševědoucí a zná celou (nutnou) minulost i budoucnost vesmíru. Z takových předpokladů se mu zdá logicky vyplývat, že být svobodný znamená vědět, co se stane. Aneb “svoboda je poznaná nutnost”. Že je to přinejmenším paradox, ne-li přímo nesmysl, dokazuje výše uvedený odstavec B. Můžete si tuto frázi vygooglit (nebo v angličtině), a dostanete spoustu odkazů – většinou na Marxe, Engelse a Lenina. Proč? Protože od Spinozy se patrně inspiroval Hegel, který byl poté vzorem Engelsovi, ten byl zase vzorem Leninovi, a ten byl vzorem naší komunistické ideologii.

Ideologie je síla, která dokáže přepisovat rozum. A tak si jedna nesmyslná myšlenka našla cestu do našeho širokého povědomí. Proto mimo komunistický blok málokoho napadlo spojovat tyto dva špatně kompatibilní pojmy, svobodu a odpovědnost, zatímco u nás toto spojení bujelo jako plíseň houby po dešti. Dvacet let trvající diktát marxistické filozofie se podepsal na našem světonázoru, na našem rozumu. Nechci zpochybňovat rozum slavného racionalisty Spinozy, jemu taková věta aspoň dávala logický význam. Zatímco u nás je jen bezmyšlenkovitě opakována – a to jak levicí, tak i pravicí, protože už se zapomnělo, kdo to kdy říkal a co tím myslel.

Na druhou stranu, sice ta fráze nedává smysl (bez předpokladů determinismu a deismu), ale není to vidět. Je tak neprůhledná, až působí po snobsku inteligentně, mlhavě moralisticky. A hlavně je vhodná pro výchovu k občanské poslušnosti. Můžeme stejně dobře říci “svoboda vocancaď pocancaď”, nebo také, po orwellovsku, “čím větší svoboda, tím menší svoboda”. Pokud to vtlučeme lidem do hlav tak, aby si to opakovali i mezi sebou, pak dobrovolně zapomenou, co to ta svoboda vůbec je, a my máme zaděláno na poslušné občany, nebo přinejmenším na dezorientované názorové odpůrce.

Tahle fráze se už dávno neopakuje proto, že by nějak vystihovala význam pojmu. Už to není definice, už je to hrozba. Kdo ji říká, ten nechce svobodu zaručovat, ale brát, či přinejmenším omezovat. Ve středověku frčelo rádoby dobrotivé “Bůh ti dal svobodnou vůli, abys ho uctíval a šel do nebe, nebo ho zavrhl a šel do pekla”. Dnes stále frčí rádoby moralistické “svoboda znamená odpovědnost” nebo zlověstné “svoboda je poznaná nutnost”.

Co to tedy svoboda je? To se pokusíme analyzovat v příštím článku.