Toto je pokračování článku o významech skalních symbolů.

Skály

Mnohé skály byly považovány za posvátné, o čemž svědčí nános z červené hlinky bez zobrazení konkrétních figur, jenž se vyskytuje na různých místech kolem Hořejšího Jezera. V mnohých algonkianských představách je skála domovem duchů. Mocní šamani, kteří dokáží do skály vstoupit a navštívit duchy či skalní lidi, kteří tam žijí, mohou výměnou za tabák získat velká kouzla. V této souvislosti jsou často zmiňováni memegwešiwak (mn.č. od memegweši), chlupatí trpaslíci vrtošivé povahy, většinou neviditelní. Memegwešiwak jsou jedni z duchů, kteří v obřadu třesoucího se stanu vstupují do džiskanu.

Ruce

Na postavách zobrazovaných na malbách a kresbách má svůj význam poloha rukou. Většinou se natahují pro uchopení kouzla. Vztažené vzhůru znamenají přijetí moci z nebes. („Když se zvednu, dává mi to život, a já si ho beru.“) Spadající dolů často představují odmítnutí nebo nedostatek síly, neschopnost ji přijmout, nevědomost („nevím, kam kráčím“), mohou však znamenat přijetí kouzla ze země („Díky zemi jsem duchem, synu“ = „země mi dává sílu, synu“) . Jedna ruka vzhůru a jedna dolů znamená přijímání síly jak ze země, tak z nebe („beru si nebe, beru si zemi“)

.

Dlaň

Šat ozdobený otiskem dlaně byl odznakem odvahy jeho nositele, protože symbolizoval čin zabití nepřítele. Někdy se však mělo jednat o dlaň Kiči Manitúa, Velkého Ducha. Dlaň otisknutá na skále mohla znamenat, že poblíž byl zabit válečník.

Kruhy a spirály

Tak jednoduchý znak, jako je kruh, je nutně nositelem mnoha možných významů a je rozlišitelný většinou jen kontextem. Často představoval posvátnou mušli megis (zavinutec, lat. marginella, angl. cowrie), lasturu z východního pobřeží, velikou jako nehet na malíčku, která byla v mnoha kulturách světa symbolem štěstí a dlouhého života. V Severní Americe je její rituální význam nejméně 2000 let starý. Megis měla zvláštní význam pro midewiwin. V kmenech praktikujících tento kult byl její obrázek symbolem kouzla, medicíny.

Kruh může znamenat rovněž zemi, nebe či jezero. Je-li zevnitř „ozubený“, má význam bubnu. Kruh se čtyřmi výstupky představuje Velkého Ducha (kruh jako svět, výstupky jako Čtyři Větry).

 

Svatozář

Kruh kolem hlavy znamená hlavu naplněnou vědomostmi či sílu, kterou osoba dostala zvenčí. („Svatozář“ na kresbách bývá často tvořena rukama zobrazované osoby. Nabízí se možný význam, že osoba má svou moc díky vlastnímu snažení.)

Rohy a čáry od těla

Jsou to znamení moci, duchovní síly či povznesení nad světskou formu existence. Vycházejí-li čáry z očí, uší, úst, znamenají vidoucí, slyšící, mluvící osobu.

Zvířecí duchové

Obrázek zvířete má několik možných významů. Může představovat obyčejné zvíře, ale často může jít o zobrazení zvířecího manitúa, pána daného zvířecího druhu. Manitú se zobrazoval čarami uvnitř těla nebo čárou jeho komunikace s jinou figurou. Algonkianská víra obsahuje rovněž čistě mýtická zvířata, jako velký rys, rohatý had, hromový pták, pro něž existují specifické piktogramy.

Mezi zvířecími duchy mají přední místo tito:
Vydra – průvodce midewiwin a strážce prvního stupně zasvěcení
Jeseter – náčelník ryb, který kdysi spolkl kulturního hrdinu Nanabožú
Los – zvíře, jehož je nejtěžší zabít
Želva – posel mezi lidmi a duchy a válečník
Medvěd – strážce třetího stupně midewiwin

Velký rys

Mišipižiu, překládaný jako velký (vodní, podzemní) rys (divoká kočka), je mocný a nebezpečný manitú, jehož sílu však lze využít, stejně jako sílu ostatních duchů. („Jsem manitú. Kořínky a bylinky a keře ze mě dělají manitúa. Hadi jsou mí přátelé. Podzemní kočka je můj přítel.“) Indiáni se k němu modlili před začátkem cest jako k vládci nad počasím a vlnami. Podle některých informací sídlí ve skále. Je jedním z duchů, kteří vstupují do džiskanu. Střeží měď, která se nacházela v okolí Hořejšího Jezera a jíž Indiáni připisovali kouzelnou moc. Mišipižiu je zobrazován jako kočka s dlouhým ocasem a s čarami moci (někdy i s rohy), hledící k divákovi, nebo pouze jako tvář upřená k divákovi. Vysvětlení snad lze hledat u Montaignaisů. Podle dávné víry indiánů tohoto algonkianského kmene zlý(?) manitú chrání ty, na které se dívá.

Had

Podle tradiční role je had (nebo Velký Had) nepřítelem Hromového Ptáka ve věčném boji mezi nadsvětím a podsvětím. Často je zobrazován s rohy symbolizujícími jeho sílu.

Na březových svitcích midewiwin had často brání kandidátovi ve vstupu do dlouhého wigwamu, ale po jeho zasvěcení chrání wigwam pro něj.

Hromový Pták

Pták je od dávných dob velmi často zobrazován na dýmkách, hrncích a dalších uměleckých předmětech Severní Ameriky. Mýtické pojetí ptáka, hada a kočky naznačuje jejich vzájemné propojení, někdy spolu tyto pojmy částečně splývají.
Hromový pták, animki-binesí, mívá na piktogramech roztažená křídla a čáry jako péra, jež se prý však mají chápat spíše jako čáry moci. Někdy je pojímán jako nejmocnější ze všech manitú a občas je kreslen ve dvou či ve čtyřech exemplářích. Reprezentuje tak čtyři větry, které stvořil Kiči Manitú, aby dal věcem růst.

Na svitcích ke kouzelným písním jsou různí ptáci (včetně hromového) zobrazováni různě, často však nelze rozeznat, o jakého ptáka se jedná.
Ptačí kouzlo mělo zvláštní význam pro válečníky, ať už v perech nošených ve vlasech, nebo ve váčku z ptačí kůže obsahujícím tajné kouzlo. Ptáci zobrazení na skalních malbách mohli sloužit k nejrůznějším kouzlům: pro počasí, pro sílu k boji se zlými duchy, pro válku či jako strážci mide-wigwamu nebo džiskanu.

Kouzla k lovu

Lovecké kouzlo mělo často podobu loveného zvířete s „čárou života“ vedoucí od čumáku k srdci, případně i s šípem, který měl to srdce probodnout. Stejně jako u jiných kouzel, čarování pro lov nespočívá jen v nakreslení obrázku, nýbrž je spojeno s mnoha dalšími obřadními akty – půst (trvající někdy půl dne, někdy až osm dní), modlitba, píseň, sen, aplikace další medicíny (hlinka, prášek) na kresbu, barvení vlastní tváře na černo. Lovecké rituály byly pro svou životní důležitost dosti propracované a jsou kapitolou samou pro sebe. Algonkianský lovec vlastně prožíval nepřetržitý lovecký obřad.

Některé obrázky zvířat neslouží k lovu, ale symbolizují totem či konkrétní osobu. Mrtví se zobrazovali vzhůru nohama.

Bubny a chřestidla

Buben, jako nástroj komunikace s duchy, býval zdoben malbami odpovídajícími svému účelu. Na bubnu se mohly vyskytovat hvězdy, měsíc, slunce, Hromový Pták, srdce, kříž, kouzelníkovo oko, ruka, medvědí tlapa a jiné symboly. Na paličky se často používal motiv potápky nebo sovy, na chřestidla pak především Čtyři Větry, ruka nebo srdce.

Dýmky

Dýmka jako posvátný předmět byla zdobena symbolem či symboly, jež měly zvláštní význam pro jejího majitele.

Kouzelné vaky

Kouzelný (medicinový) váček či vak je zobrazen na nesčetných piktogramech – leckdy s postavou, která jej drží. Sestával z celistvé kožešiny malého zvířete (vydry, ondatry, ptáka, hada). Obsahoval předměty s čarovnou či prostě léčivou mocí. Indián ho nosil s sebou a přikládal mu velký význam. Samotný vak, nejen jeho obsah, mohl mít kouzelnou podstatu. Na začátku 19. století Lewis Cass, guvernér Michiganu, pocítil moc jednoho z vaků na vlastní kůži, když nahlas projevil podiv a nemístnou nechápavost nad všeobecnou úctou, kterou jedna z žen požívá mezi ostatními indiány kmene Otawů. Uražená midekwe po něm hodila svůj vak z hadí kůže. Ten se změnil v živého hada, vyhnal Casse z dlouhého wigwamu a poté se vrátil zpět k majitelce.

Trojúhelníky a kužely

K prehistorické kultuře Hopewell od Ohia patří zvláštní leštěné kameny ve tvaru kužele, jež nemají žádné praktické vysvětlení. To můžou snad podat až Le Jeuneho dopisy z roku 1634 o víře Montaignaisů. Jeden džisakid mu popsal „duchy vzduchu velké jako pěst s tělem z kamene“. Měli tvar protáhlého kužele, žádné nohy ani křídla. Když se Le Jeune zeptal, jak mohli přiletět do džiskanu, když nemají křídla, džisakid stručně odvětil, „Tohle Černé Roucho opravdu nemá rozum!“

Trojúhelníky na malbách mohou zobrazovat tyto duchy. Rovněž se však může jednat o zobrazení srdce, které se na březových svitcích vždy kreslilo jako trojúhelník.

Kánoe

Ve světové šamanské tradici je loď častým prostředkem k cestování mezi světy. Čtyři midové, kteří provádějí obřad zasvěcení do midewiwin, jsou někdy popisováni jako posádka kánoe. Na skalních malbách mohou být zobrazeny lodě cestující jak po tomto, tak i po jiných světech.

Vlajky

Piktogram, který vypadá pro evropské oko jako vlajka, většinou znamená kouzlo či medicinový kůl.

Kříže

Mezi mnoha významy kříže můžeme jmenovat symbol čtvrtého stupně midewiwin nebo paličku na buben, kterou šamani často dělali ve tvaru kříže. Kříž, stejně jako dlaň, může znamenat smrt válečníka.

Čáry a stopy

Čáry mezi obrázky osob představují vzájemnou komunikaci.

Čára sama o sobě často znamená cestu, ať skutečnou, či metaforickou. Snadnou, je-li čára rovná, obtížnou, je-li klikatá, a scestí, když má odbočky. Cesta má v algonkianské tradici velký metaforický význam. Hledání vize a duchovního strážce je jednou z významných cest. Jinou je duchovní postup pomocí učení midewiwin. V souladu s tímto učením je rovněž cesta životem znázorněna klikatou čarou s mnoha odbočkami. Každá křižovatka nabízí cestu dobrou a cestu špatnou, jež vede k brzké smrti osoby. Prováděly se obřady, jež osobu přiváděly zpět na dobrou cestu.