Hlavní část tohoto a následujícího článku vychází z knihy „Reading Rock Art: Interpreting the rock paintings using algonkian picture writing“ od Grace Rajnovich a popisuje význam skalních maleb u Hořejšího Jezera a kreseb na svitcích z březové kůry náboženské společnosti midewiwin. Článek vyšel před lety v Poselství Světa v Kruhu.

Staré malby červenou hlinkou se dodnes zachovaly v četném množství na útesech kolem Hořejšího Jezera a jsou schopny přetrvat i čmáranice vandalů z nedávné doby. Důvod, proč indiáni kreslili značky na útesy nad vodou, spočívá ve víře, že se zde střetává svět vody, vzduchu a země – tři světy, jež jsou domovem mnoha mýtických tvorů.

Tyto malby mají mnoho společných prvků s obrázky na březové kůře, jež sloužily midům (tj. šamanům midewiwin) jako pomůcka ke zpěvu kouzelných písní. Předpokládá se, že mohly mít i stejný účel, ačkoli v mnoha případech mohlo jít o záznam důležitých událostí či o zprávy obrázkovým písmem, jak to kmeny z okolních lesů dělaly na stromech či na „vývěskách“ z březové kůry.

Někteří autoři se domnívají, že obrázkové záznamy jednotlivých šamanů jsou natolik individuální, že jejich úspěšná interpretace není možná, nicméně indiánští informátoři jsou dodnes schopni vzájemné četby jednotlivých značek, čímž tento názor vpodstatě vyvracejí. Specifická podobnost mnoha symbolů na kůře a na skalách ukazuje, že obrázkový symbolismus indiánů ze Severní Ameriky není zdaleka tak individuální, aby se mu nedalo rozumět.

Kulturní rozsah platnosti piktogramů

Kresby midewiwin lze použít pro srovnání se skalními malbami, protože jejich význam je relativně známý. Týkají se hlavně kmene Odžibwe a několika sousedních kmenů (Otawa, dále Potawatomí, Menominí, Krí, Algonkin) s podobným náboženským odkazem. Ukazuje se však, že mnohé motivy (např. mýtický Hromový Pták) jsou společné pro velkou část Severní Ameriky.

Malby na skalách vznikaly stovky let před Kolumbem, proto se více vztahují k celé lovecko-sběračské kultuře Severní Ameriky, než k Odžibwejům, kteří oblast kolem Hořejšího Jezera obsadili v 18. století. Kmeny z algonkianské jazykové skupiny zde byly i předtím, ale kromě nich i Dakotové ze skupiny siuanské.

Základní pojmy

K pochopení interpretace obrázkových symbolů je třeba alespoň stručně vysvětlit některé pojmy související s životem místních algonkianských lovců-sběračů.

Midewiwin

Podle některých badatelských názorů společnost midewiwin vznikla jako protiváha ke křesťanství, jež začalo pronikat mezi indiány, podle jiných však existovala dávno před příchodem bělochů. Byla rozšířena u mnoha kmenů z okolí Velkých Jezer a měla velký náboženský i společenský vliv. Každé léto se na velkých shromaždištích ve zvláštním dlouhém wigwamu (v tzv. midewiganu) konal obřad iniciace nových členů. Členem se mohl stát jak muž (mide), tak i žena (midekwe). Společnost měla podle některých zdrojů osm stupňů zasvěcení, podle jiných pouze čtyři, a v některých oblastech pouze jeden. Je dobře možné, že počet stupňů klesl v důsledku ztraceného či dokonce odmítnutého vědění. Toto vědění obsahuje zčásti znalosti o kouzelné moci různých předmětů, zčásti znalosti mýtů, písní a obřadů. Léčivá moc bylinek se v indiánském chápání příliš neodlišovala od čarovné moci jiných druhů „medicíny“ (kterýžto pojem v dalším textu obecně nazýváme „kouzlem“).

Podstata midewiwin a jejích šamanských písní byla zčásti společenská, zčásti individuální. Píseň byla způsobem kouzlení (vedle dalších obřadních aktů), opírala se často o mýty a měla svůj základ ve snu. Piktogramy na březové kůře byly pomůcky k jejímu zapamatování. Individuální píseň byla majetkem jednotlivce a byla střežena více než hmotný majetek. Mohla se koupit nebo zdědit, ale nikdo nemohl zpívat cizí píseň.

Manitú

Neboli manito, manido apod. – algonkianský výraz s významem velmi podobným siúskému pojmu wakan. Manitú je jakákoli duchovní síla či bytost duchovní podstaty. Pojem Kiči manitú, Velký Duch, mohl a nemusel vzniknout vlivem křesťanství. Skutečností zůstává, že většina modliteb se neobracela ke Kiči Manitúovi, nýbrž k nejrůznějším nižším duchům. V mnoha písních se zpěvák ztotožňuje s duchem („Moje malování mě činí manitúem“, nebo „Chtěl jsem se narodit. Narodil jsem se a pak jsem stvořil všechny duchy“ aj.). Někdy však slovo manitú znamená vlastnost, konstatující, že osoba (či předmět) je obdařena mocí. („Bawadžigeján, we-ondži manitúwiján“ – „Sním, a proto jsem mocný.“)

Nanabožú

Neboli Menabožú, Nanibuš, Winabožo apod. – algonkianský kulturní hrdina, který pomohl dát zemi její tvářnost a o němž existuje nesčetné množství mýtů. Nanabožú nebývá adresátem modliteb. Nicméně zůstává mýtickým zakladatelem a patronem společnosti midewiwin. Kríjové ho nazývají Wísakedžok, Mikmakové Glúskap a u mnoha ostatních kmenů Severní Ameriky má obdobu v kojotovi nebo v havranu.

Džiskan

Neboli „třesoucí se stan“, tradiční starý šamanský obřad lesních Algonkianů. Kouzelník (džisakid nebo džiskiu(inini) ) stojí uvnitř válcového stanu z březové kůry bez střechy a komunikuje s nejrůznějšími duchy, kteří vstupují dovnitř, aby se od nich dozvěděl věci, jež se nelze dozvědět obvyklou cestou, nebo je přiměl ke splnění určitého úkolu.